Kdy stříhat keře a živé ploty, aby neškodilo hnízdícím ptákům

Většinu keřů ostříháte nejlépe po odkvětu, živý plot obvykle dvakrát za sezónu a největší chybou je řezat v období, kdy v něm hnízdí ptáci. Zahradník proto nerozhoduje jen kalendář, ale i to, co se v zeleni právě děje. Následující otázky vás provedou rokem, nářadím i tvarem, který udrží plot hustý od země po vršek.

Kdy začít na jaře?

Jarní řez patří keřům, které kvetou na letošních výhonech: například pcheck, tavolníkům kvetoucím v létě nebo hortenzím latnatým. Stříhá se před rašením, aby rostlina investovala sílu do nových větví. Naopak keře kvetoucí na loňském dřevě, jako je zlatice, pustoryl nebo šeřík, nechte rozkvést a řežte hned po odkvětu. Jinak přijdete o květy celé sezóny.

Stálezelené druhy jako buxus, zeravy nebo tisy snesou řez od jara do začátku léta. Mráz po řezu jim však škodí, proto s tvarováním počkejte, až skončí období holomrazů.

Co s ptačím hnízděním?

Hnízdění trvá zhruba od března do konce léta a v hustém plotu bývá více hnízd, než by se zdálo. Zákon o ochraně přírody a krajiny chrání volně žijící ptáky včetně jejich hnízd a vajec. Před prací proto plot prohlédněte a při nálezu hnízda řez odložte, dokud mláďata neodletí. Konkrétní omezení řezu a kácení mohou upřesnit obecní vyhlášky, ověřte si je u úřadu.

Zdravý přístup je rozdělit řez do dvou kroků. Hlavní zásah proběhne v zimě nebo na samém začátku jara, tedy před hnízděním, a na jaře po sezóně dáte jen lehkou korekci.

Kolikrát za rok tvarovat živý plot?

Rychle rostoucí druhy, například habr nebo zimostráz, vyžadují řez dvakrát ročně: první na přelomu jara a léta, druhý koncem léta. Pomalu rostoucí tisy a zeravy zvládnou řez jednou za rok. Při každém zásahu zkraťte letošní přírůstek asi o třetinu a plot nechte široký dole a užší nahoře. Lichoběžníkový průřez totiž propustí světlo i k dolním větvím, takže plot od spodku nezholavěje.

Přerostlý plot nezkracujte na jedno zasednutí. Rozložte omlazení do dvou až tří let a nechte vždy část zelených větví s listy. Jehličnany po řezu do starého dřeva často nevyrazí vůbec.

Čím stříhat a jak se u toho nezranit?

Ruční nůžky se hodí na malé plochy a přesný tvar. Pro delší plot ušetří čas elektrické nebo akumulátorové nůžky, pro silné větve zahradnická pila nebo ořezávač. Čepele udržujte ostré a očištěné, rány po tupém nářadí hůř hojí a nemoci se šíří. Mezi nemocnými a zdravými keři nářadí otřete.

Při práci noste brýle, pevné rukavice a u strojů chrániče sluchu. Nikdy nestřihejte ze žebříku s motorovými nůžkami v ruce, pokud nemáte jistou oporu. Strojní nůžky používejte při suchém počasí a prodlužovací kabel veďte za sebou, ne před čepelí.

Co dělat po řezu?

Odřezky ihned shrabejte. Nemocné větve, například napadené houbovým onemocněním, patří do odpadu, nikoli na kompost. Zdravé drobné větvičky zkompostujte nebo nasekejte na mulč. Po silnějším řezu plot zalijte a přihnojte kompostem nebo pomalu uvolňovaným hnojivem, aby rostlina rychle obnovila růst. Velké řezné rány o průměru několik centimetrů nechte zaschnout a případně ošetřete.

Lidé se často ptají, zda se řez smí provést kdykoli, když je plot na hranici pozemku. Sousedská pravidla řeší občanský zákoník, hlavně převisy větví. Domluva u plotu je však obvykle rychlejší než spor.

Čeho se při stříhání vyvarovat?

Nejčastější chybou je řez za mrazu nebo v největším vedru. Mráz poškodí čerstvé rány a pálivé slunce spálí listy, které se najednou ocitly na světle. Stříhejte raději za zatažené oblohy a bez extrémních teplot. Druhou chybou je plot s rovnými boky nebo širokým vrškem. Spodní větve ztrácejí světlo, zhnědnou a opadají, takže plot nahoře žije a dole je holý.

Třetí chybou je stříhání jen vršku bez proříznutí vnitřku. Hustě zapletený plot trpí houbovými chorobami, protože vlhkost se uvnitř drží. Jednou za několik let vyřežte uvnitř pár starých větví a vzduch tak proudí. Čtvrtá chyba je tupé nářadí, které větve trhá a vytváří cesty pro choroby.

Jak omladit zanedbaný keř?

Přestárlý keř, který kvete jen na špičkách větví, se nejlépe obnoví postupným řezem. První rok vyřežte třetinu nejstarších a nejsilnějších výhonů těsně při zemi, druhý rok další třetinu a třetí rok zbytek. Keř tak neztratí všechnu zeleň najednou a po třech letech má mladé, bohatě kvetoucí větve.

Rychlejší cestou je radikální řez na pařez, který snesou například líska, svída, tavolník nebo pustoryl. Provádí se na konci zimy a rostlina vyžene nové výhony. Nemá smysl ho zkoušet u jehličnanů, zimostrázu nebo třeba kdoulovce, které ze starého dřeva zpravidla nevyrazí. U neznámého druhu raději nejdřív zjistěte, jak se k řezu staví.

Při zdobných tvarech, například kuličkách nebo spirálách z buxusu, pomůže šablona z drátu či lehké latě. Řez veďte od spodu nahoru a občas ustupte o krok zpět, protože oko si chyby všimne dříve než ruka.

Zdroje

• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
• Ministerstvo životního prostředí ČR
• Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny