Pestré barvy v bytě: kdy fungují a kdy unavují

Pestré barvy v bytě se vyplatí, když je používáte vědomě: jako akcent v místnosti, kterou chcete oživit. Nehodí se všude a pro každého. Do ložnice nebo do pracovního koutu, kde potřebujete klid, mohou být syté odstíny spíš na obtíž. Jak poznat, kdy se držet při zdi, a kdy se odvážit, vysvětlujeme v následujících odstavcích.

Kdy pestré barvy dávají smysl

Syté odstíny se osvědčily v místnostech, kde trávíte aktivní čas: kuchyň, předsíň, dětský pokoj nebo jídelna. Barva tu přidává energii a dobrou náladu. Dobře fungují také v prostorech, které jsou velké a světlé, protože světlo sytost vyrovná.

Pokud máte neutrální základ, tedy bílé nebo světle šedé stěny, přidejte barvu na jednu zeď, do dveří, na nábytek či do textilií. Takový krok se dá snadno vrátit zpět. Odvážnější lidé mohou celou místnost natřít v hlubokém odstínu, který působí útulně a elegantně, jen musí počítat s kvalitním osvětlením.

Kdy raději zvolit klid

Barvy rozhodně nepatří všude. V malých místnostech s jedním oknem sytá tmavá stěna prostor zmenšuje. V ložnici, kde se potřebujete uklidnit, bývá lepší tlumená paleta. U pracovního stolu zase příliš pestré plochy rozptylují pozornost.

Opatrnost je na místě, i když byt pronajímáte nebo plánujete prodat. Zájemci si často představují vlastní zařízení a výrazné barvy je mohou odradit. Neutrální základ je v takovém případě obchodnější i praktičtější.

Příklad z praxe: malá kuchyň s jedním oknem, kde majitelé zvažují tmavě modré skříňky. Na ukázce vypadají skvěle, jenže po večerech by byla kuchyň temná. Rozumný kompromis je tmavá spodní řada skříněk, světlé horní skříňky a stěna v bílé. Dostanete barvu i světlo. Podobně se dá zachránit chodba: syté dveře do pokoje, jinak světlé stěny.

Pomůže také pravidlo „tři barvy a dvě plochy“: tři barvy v místnosti, z nichž sytá smí zabírat nejvýš dvě menší plochy. Ostatní plochy zůstávají klidné a oku se po čem odpočinout.

Pro koho jsou pestré barvy a pro koho ne

Barevný byt oceníte, pokud vás nadchne výzdoba a nevadí vám občasné přemalování. Pestrost se hodí rodinám s dětmi, tvůrčím povahám a lidem, kteří doma pracují s fantazií. Naopak klidnou paletu uvítají ti, kdo se doma potřebují od rušného dne odpoutat.

Citlivost na barvy je individuální. Někomu vadí sytá červená nebo žlutá už po několika dnech, jiný ji miluje. Zkuste proto nejdřív barvu u známých nebo ve vzorníku na větší ploše a sledujte, jak se u ní cítíte.

Zvláštní skupinu tvoří nájemní byty. Pokud nemáte souhlas majitele s přemalováním, zvolte barvu v textilu, ve velkých rostlinách, v rámech obrazů nebo v samolepicích fóliích na skříňky. Při odchodu pak nenastane spor o kauci a barevný domov si odnesete s sebou.

Jak to zkusit bez rizika

Nejlevnější cestou jsou doplňky: polštáře, závěsy, koberce, váza nebo obraz. Pokud chcete jít dál, natřete jednu stěnu a po měsíci rozhodněte. Tapety a samolepky jsou další dočasné možnosti. Odstín si ověřte při dopoledním i večerním osvětlení.

Držte se pravidla, že sytá barva má vždy protějšek v neutrálu. Například tyrkysový nábytek ladí s bílými stěnami a dřevěnou podlahou, zatímco tyrkysové stěny, tyrkysový nábytek a tyrkysové závěsy dohromady působí těžce.

Dobrým pomocníkem je světlo. Syté barvy ocení spoustu denního světla a doplnění teplou žárovkou. Ve stínu naopak tmavnou a mění odstín: žlutá se stane špinavě hořčicovou, modrá šedou. Proto vzorek na stěně vždy sledujte v několika denních dobách. Matné povrchy působí hlouběji a jemněji, lesklé světlo odráží a barvu zesilují, což se při velkých plochách snadno přežene.

Při výběru barev k nábytku zvažte i podlahu. Dřevo s výraznou kresbou snese klidnější stěny, jednobarevná podlaha unese pestřejší prostředí. Sladění funguje jako rovnováha: tam, kde je rušněji, ubírejte, a tam, kde je ticho, přidejte.

Barvy také působí na náladu, i když výzkumy o přesných účincích nejsou jednoznačné. Teplé odstíny, tedy žlutá, oranžová a červená, jsou vnímány jako živé a společenské, chladné tóny, modrá a zelená, jako uklidňující. Zkušenost ale závisí na kultuře i osobní historii. Nejspolehlivější je proto vlastní pocit: co vás po týdnu pobytu v místnosti těší, to nechte.

Při rodinném rozhodování se vyplatí, aby každý člen domácnosti dostal hlas ve „své“ místnosti. Dětský pokoj nechte co nejvíc na dítěti, ložnici na dospělých a společné prostory řešte kompromisem. Spor o barvu tak neponičí vztahy a každý se doma cítí dobře.

Co s barvou, která omrzela

Pokud barva po čase omrzí, nemusíte hned malovat. Přibližte ji bílou nebo světlou, doplňte přírodními materiály, jako je dřevo, len nebo ratan, a ubírejte akcentní doplňky. Ke změně stačí obvykle výměna dvou či tří prvků.

Pokud přemalováváte, použijte krycí základní nátěr na sytou barvu, jinak prosvítá. Kvalitní bílý podklad ušetří druhý nátěr a čas.

Při práci s barvou pamatujte na větrání a ochranu: po malování byt dobře vyvětrejte, použijte nátěry s nízkým obsahem těkavých látek a v místnosti, kde spí malé děti, počkejte před nastěhováním, než zápach zmizí. Nejlépe maluje člověk s rukavicemi a v prostoru s odkrytým oknem.

Zdroje

• Doporučení výrobců interiérových barev
• Odborné příručky o interiérovém designu
• Státní zdravotní ústav, zásady osvětlení obytných místností